Master a žena

Jak jsou na tom ženy s pitím piva?

V současnosti se pivo pije prakticky na celém světě. Obyvatelé Česka drží trvale jedno z předních míst v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 142 litrů na hlavu za rok. Ženy ale pijí pivo mnohem méně než muži. Zřetelný deficit spotřeby u žen se nedá vykládat obsahem alkoholu, naopak, víno má vyšší obsah alkoholu a poměr spotřeby vychází u vína mnohem vyrovnaněji. Největší podíl na nižší spotřebě piva u žen má bezpochyby image piva jako hospodského nápoje, který se pije po litrech v nevábném prostředí.

V poslední době se však objevily značky špičkové kvality, které si zaslouží kultivovanější přístup než jen silnostěnný půllitr podložený papírovým táckem. Pivo během tří tisíciletí své existence osvědčilo svou oblibu stejně jako víno a není důvod, proč by aureola kulturního nápoje s obřadným servírováním měla náležet jen vínu. Zvláště když máme na trhu pivní speciály Master, které se svým ojedinělým způsobem podávání a pivním rituálem zcela vyrovnají jiným ušlechtilým nápojům.

Jak se pijí pivní speciály?

Pivo se pije při různých příležitostech, nejčastěji jako hlavní nápoj k jídlu. Výhodu má v tom, že nemusí být doplňováno vodou jako víno. Pivo se vybírá k jídlům pikantním, tučnějším, aromatickým, protože tyto pokrmy povzbuzují chuť k pití a jedině pivo je schopno uspokojit zvýšenou potřebu po tekutinách harmonických chutí a nahořklých přísad.

Není rozumné pít pivo Master „na žízeň“ ve větším množství. Po několika sklenicích přestáváme vnímat lahodné charakteristiky jednotlivých druhů a snižujeme tak výjimečnost tohoto kvalitního nápoje.

Master není určen primárně pro „pivaře“ – rekordmany ve vypití množství sklenic za večer. Pijí ho lidé, kteří chtějí vlastnosti piva vychutnat, proto je velmi vhodné i pro ženy. Mnohá žena se zdráhá nechat si postavit před sebe půllitr, protože obecné vnímání, ale i reklama prezentují běžná piva jako „chlapský“ nápoj. Ovšem číše na stopce je pro ženu nejen přijatelná, ale naopak i zajímavě dekorativní a žensky elegantní. Není od věci, aby si kamarádky v zahrádce restaurace daly skleničku Masteru.

Za Gutha-Jarkovského by bylo nemyslitelné, aby ženy usedly do restaurace a daly si pivo. Dnes je to zcela samozřejmé, stejně jako ženy v kokpitu letadla nebo v sedle motocyklu. Jdou-li „na pivo“ dvě kamarádky, obvykle si sedají vedle sebe, to proto, aby si mohly špitat do ucha a okolí neslyšelo, o kom právě hovoří. Správná pozice s člověkem, ke kterému nemáme důvěrný vztah, je z očí do očí, tedy naproti sobě. Jdeme-li si sednout do restaurace s klientem, se šéfem, se známým, sedneme si naproti sobě. Společensky významnější osoba (šéf, klient, host, žena) sedí zády ke stěně s výhledem do prostoru nebo s výhledem do okna, tato místa jsou společensky čestná.

Zkušení návštěvníci restaurací vědí, že je bezpečnější dát si při přátelské nebo obchodní schůzce pivo místo „dvojky“ neidentifikovatelného bílého. Bohužel, pokud jde o víno, stále ještě v mnohých restauracích přetrvává zlozvyk nabízet rozlévané víno v kategoriích „bílé, nebo červené?“, v lepším případě „veltlín, nebo frankovku?“. O kvalitě vína nemá host často ani potuchy, spíš se právem obává toho nejhoršího, že jde o stolní víno ze stáčíren, uchovávané v plastových lahvích, rozlévané do malých silnostěnných skleniček, obvykle až k hornímu okraji.

U Masteru je záruka prvotřídní kvality a kultury servírování i v jednodušších restauracích, což o vínu platí spíš výjimečně. Pivní speciály Master se pijí z tenkostěnných číší na stopce. Sklenice je vždy vybavena rozetkou a ubrouskem Master, aby byla deklarována autenticita nápoje.

Žena u stolu

Byly doby, kdy žena v restauraci mohla být pouze jako doprovod muže. Dnes je často žena hostitelkou obchodního partnera, klienta, zákazníka. Jdeme-li na společenský oběd nebo večeři, na ženu se při stolování kladou přísnější měřítka. Její oblečení by mělo odpovídat prostředí, ale u obchodních obědů a večeří jde stále o pracovní, ne slavnostní záležitost, a proto se žena obléká střídmě. K obědu stačí košile a kalhoty, halenka a sukně, krátké šaty, kostým. Večer jsou vhodnější krátké šaty nebo sukně a halenka.

Hostovi nic nevnucujeme. Dá-li host najevo, že si nedá předkrm nebo moučník, měla by se ho žena také zříci, protože by nebylo vhodné, aby jedla sama a host na ni hleděl. Pamatujte, že jíst začíná vždy jako první žena, neměla by ostatní nechat čekat; stačí, když vezme příbor do ruky, to je signál pro ostatní u stolu, že mohou začíst jíst.

Při pracovních obědech bývá někdy konverzace tak živá, že po obsáhlém výkladu zjistíme, že máme snědenu jen třetinu chodu, zatímco náš protějšek nebo celá společnost u stolu již chod ukončili složením příborů. Pak si ukrojíme poslední sousto a chod ukončíme, aby na nás ostatní nemuseli čekat. I když je žena hostitelkou, neměla by muže zcela zbavit jeho „mužské“ role, aby v něm nevyvolala pocit, že nemá jak projevit svou galantnost. Právě objednávání piva, jeho ochutnávání a hodnocení je lepší přenechat muži s lichotivou vybídkou „vy tomu jistě budete rozumět lépe“.

Žena si na židli sedá jen do první třetiny židle, aby držela tělo vzpřímeně a nehrbila se za stolem. Pak má vyřešeno, kam s kabelkou – odloží ji za sebe na židli. Lokty drží u těla – je velkým společenským prohřeškem strkat do sousedů po levici a po pravici. Ve starých šlechtických rodinách dávali dětem do podpaží knihy, aby se naučily během jídla držet lokty co nejtěsněji u těla.

Drží-li host u stolu v ruce příbor, nedotýká se stolu, ruce s příborem jsou zvednuty nad desku stolu. Mezi chody, když nemáme v ruce příbor, se můžeme volně opírat o hranu stolu lokty v rozmezí mezi zápěstím a polovinou loketní kosti, raději ne více, protože lokty na stůl nepatří. Ruce ovšem nemůžeme mít ani v klíně, to je nespolečenské; vycházíme z tradice, že spolustolovníci mají své ruce stále vidět. Příbor nedržíme jako tužku, hroty vidličky směřují k talíři a naše prsty stále míří ke stolu, ne do prostoru.

Ubrousek si položíme na klín hned, jakmile usedneme. V nejlepších restauracích pokládá hostům ubrousek na klín obsluha, nelekněte se, když se vám bude číšník vrhat do klína. Látkový ubrousek si žena pokládá na klín složený napůl, složenou stranou k sobě, to proto, aby si mohla otírat ústa vnitřní stranou ubrousku a spolustolovníci se nemuseli dívat na stopy omáček nebo rtěnky na ubrousku. Papírový ubrousek se na klín nedává, ten složíme do trojúhelníku a položíme vlevo vedle talíře.

Ubrouskem si raději otírejme ústa co nejčastěji, abychom měli jistotu, že opravdu žádná stopa pokrmu nám nezůstala na rtech. Papírový ubrousek po skončeném stolování složíme a položíme do talíře, látkový necháme ležet vedle talíře na stole.

Obsluha přináší všechny pokrmy i nápoje – tedy i pivo – zprava. Sklenici staví k naší pravé ruce. Je-li někdo levák, může si sklenici přesunout (tak jako uchopí vidličku a nůž rukama podle svého, aby se mu lépe a bezpečněji jedlo), ale musí dát pozor, aby soused po levici nepovažoval tuto sklenici za svou. Sklenice se staví emblémem směrem k hostovi, stejně tak bude etiketou otočena i láhev.

Abychom neoteplovali – a tudíž neznehodnocovali ušlechtilý nápoj – nikdy neuchopíme sklenici za tělo, vždy jen za stopku. Navíc, kdybychom uchopili sklenici za tělo, zanechali bychom na ní mastné otisky prstů, sklenice by ztratila lesk a pivo svoji charakteristickou barvu. Setřeli bychom i charakteristické orosení sklenice, které podvědomě zvyšuje chuť piva. Dbáme úzkostlivě na čistotu sklenice. Její lesk a čistý okraj zvyšuje požitek z pití nápoje.

Napít se můžeme jen tehdy, nemáme-li sousto v ústech. Otřeme si rty ubrouskem a můžeme nést sklenici k ústům. Když sklenici vzdalujeme od úst a vracíme na stůl, očima kontrolujeme, jestli na okraji sklenice neuvízly stopy jídla nebo otisk rtěnky. Pokud ano, nenápadně je setřeme, a kdyby nečistota odolávala, musíme si nechat vyměnit sklenici, abychom ostatní u stolu nezbavovali chuti k jídlu. Nezapomeneme si po napití otřít znovu ústa, pivo Master má bohatou pěnu a s bílým knírkem bychom vypadali komicky.

A poslední obvyklý úkon u stolu zcela vypustíme – párátko u stolu nepoužíváme. Už Guth-Jarkovský píše o párátku: „Raději se odebereme do ústraní a tam učiníme potřebné.“ Ať si zakryjeme ústa jakkoli decentně, každý dobře ví, že se u stolu šťouráme v zubech, to přece nemáme zapotřebí. Raději to vydržíme a zuby si vyčistíme někde v ústraní, nejlépe na toaletě.

K Masteru se díky jeho vyššímu obsahu alkoholu a hutnosti hodí i závěrečný doutník po večeři, je mnohdy vhodnější než koňaky nebo lihoviny s nepoměrně vyšším obsahem alkoholu.

Jak správně připíjet

Při společenské večeři se společně připíjí jen při prvním doušku. Jakmile mají všichni naplněné sklenice před sebou, hostitel pozvedne svoji číši s pivem, rozhlédne se po všech spolustolovnících, sklenici lehce nadzdvihne s gestem přípitku a zlehka se napije. Ostatní se také napijí a tím je společný obřad konzumace piva zahájen.

Během večeře si už nepřipíjíme, ledaže by se náhle objevila nečekaná příležitost ke gratulaci; v konverzaci vyjde najevo, že někdo z hostů má narozeniny, narodilo se mu dítě, byl jmenován ředitelem významné společnosti. Pak kdokoliv, toto právo již nepatří jen hostiteli, může pozvednout sklenici a stejným gestem jako při úvodním přípitku pogratulovat oslavenci.

Pivo během stolování pijeme podle potřeby. Doušky by měly být malé, jednak je to společenské, jednak Master je alkoholický nápoj a jeho přemíra by nás mohla zaskočit.

Na recepci a na rautu, nejčastějších formách společenského setkání, jsme odsouzeni k pohybu po sále se sklenicí v ruce. Musíme být velmi obezřetní, když se prodíráme tlačenicí kolem rautových stolů. Při takových příležitostech si podáváme ruce jen tehdy, když nemáme my ani druhá strana plné ruce. Uvedli bychom náš protějšek, který drží v jedné ruce talířek s jídlem a v druhé sklenici piva, do nepříjemné tísně. Stačí jen úsměv, gesto pozdravu a věta: „Uvidíme se později, hezký večer“.

Pivo nepijeme v chůzi, počkáme, až si najdeme klidný kout, kde si s partnerem nebo s přáteli vychutnáme sklenici osvěžujícího piva. Zkušení matadoři recepcí a večírků se vyhýbají jídlu a v ruce drží jen sklenici s pivem. Jednak tím snižují riziko nehody, která číhá u každého pokrmu, jednak mají volnou pravou ruku a mohou se zdravit s přáteli.

Na firemním večírku je nálada obvykle méně formální než na recepci. Účastníci se většinou znají, mnozí jsou přátelé, proto je zábava na firemním večírku veselejší, někdy až nevázaná. Na večírku velkých firem se ale setkáváme i s kolegy, se kterými se vídáváme výjimečně, třeba jednou v roce právě na firemním večírku. Pivo hraje roli katalyzátoru zábavy, lehký alkohol v pivu uvolňuje počáteční plachost některých účastníků, zlepšuje náladu a společné přípitky umožňují jednodušeji navazovat kontakty, seznamovat se.

Kde jinde než na firemním večírku by měly padat nabídky na tykání? Tykání nabízí starší mladšímu u stejného pohlaví a žena muži, a to bez ohledu na věk. Ale pozor, v pracovním prostředí (a to firemní večírek je, až do rána) nabízí tykání jedině šéf. Obřad „potykání“ znamená, že si oba řeknou, že by si tykali, jak chtějí, aby jim ten druhý říkal („já jsem Luky, a já jsem Vendy“), a pak následuje přípitek, v pozdějších hodinách i polibek. Jakkoli etiketa nepřipouští přiťukávání sklenic s pivem, na firemním večírku si můžeme dovolit výjimku.

Jak řešíme nehody

Manipulace se sklenicemi u stolu, ale zvláště vestoje na večírku nebo na recepci přináší občas nečekané nepříjemnosti, společenské nehody. Jestli se v tlačenici u nápojového pultu polijeme pivem, nebudeme na to upozorňovat, nebo dokonce obviňovat okolostojící, ale nenápadně se odebereme na toaletu a snažíme se následky nehody zaretušovat. Naopak jestli my polijeme svým pivem někoho jiného, netváříme se, jakože se nic nestalo, tady je namístě dát najevo účast, půjčit postiženému ubrousek, ukázat mu, kde je toaleta, případně ho tam doprovodit (stačí ke dveřím…).

Takové nehody se stávají každému a každý nás pochopí, ale nejnepříjemnější nehoda, tedy ta, že je na nás vidět, že jsme piva vypili víc, než sneseme, je neodpustitelná. Proto i pití Masteru má svá omezení z hlediska etikety. Nebudeme si ho – navzdory zajímavé chuti – dopřávat tolik, aby nás alkoholové opojení zbavilo sebekontroly ve společenském prostředí.

Prvním příznakem, že bychom měli zvolnit tempo, je nutkavá potřeba odložit si sako, u žen je to „plovoucí podlaha“, případně riskantní chůze na vysokých podpatcích. Pak odoláme další skleničce, dáme si pauzu a po půlhodince můžeme pokračovat, raději Masterem Polotmavým.

Pivní speciály Master svou kvalitou i servírováním nepatří do kategorie běžných piv, z hlediska etikety ho hodnotíme jako atribut vyšší společenské úrovně, proto ho lze doporučit zvláště ženám, které si mohou nyní dopřát bez pocitu něčeho „neženského“ skleničku lahodného nápoje k jídlu i k posezení s přáteli.